Profesní deformace je zvláštní stav člověka, kdy si začne uvědomovat, že ho jeho profese / zaměstnání nějak narušilo neboli deformovalo jeho chování / psychiku. Řekla bych, že i představování se do soukromého telefonu pod firemním zaštítěním je tak trochu deformace z povolání. 🙂 Což se mi například stává celkem často, nejvíce ve chvíli, kdy jsem opustila jedno zaměstnání a přešla do druhého, tak mi naskakoval vždy název ještě předešlé firmy, to bylo pak občas o průser 🙂Vyšší level profesní deformace by mohlo být například úplné vyhoření z věčného stresu a kupících se potíží k vyřízení, e-mailů, atd., nebo například zapomínání schůzek z důvodu přetížení mozku a ceklově organismu. Kolem sebe mám spousty manažerů, kteří to dotáhli tak, že zkrátka přestali svou práci zvládat, protože vedení při pohledu na to jak je ten daný člověk šikovný a rychlý jim začalo kupit další odpovědnosti, až to prostě překročilo únosnou míru a museli buď skončit a nebo prostě se zhroutili a skončili na psychiatrii případně na pracáku..
Máte někdo podobnou zkušenost? Je někdo, kdo jste někdo zažil podobné náznaky profesní deformace, případně úplně jiné, které mě ani nenapadají?
Exploringtheworld 
8 replies on “Career´s Deformation / Thinking”
Ježiši, až tak, že skončili na psychiatrii? Chápu, že některé profese toho mají moc, ale asi bych nechtěla zažít, že mě práce deformuje až do takové míry…Osobní zkušenost s tím sice nemám, ale kamarádka, která pracovala na úřadě, měla té práce až tak po krk, že sama skončila a musela si dát na nějakou dobu pauzu. Ta práce ji nenaplňovala a ke konci tam chodila fakt nerada, což chápu, pokud si ještě ani nerozuměla s nadřízeným.
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: Máme stejnou kamarádku Ne,dělám si legraci. Já jen, že moje kamarádka taky dělala na UP a utekla od toho, jak rychle jen mohla. Dokonce ji ta práce vydeptala, že brala chvíli antidepresiva. Na tuhle práci musí mít člověk povaha, jinak ho zničí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám také.. ale takovou tu pozitivní, zatím 🙂 Povolání fyzioterapeuta obnáší pozorování lidí, hodnocení jejich chůze, gest, držení těla.. to dělám opravdu často Na druhou stranu rovnám vždycky i sebe.
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: podobnou zkušenost z velmi blízkého okolí mám také, je to fakt hrozné
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahoj Kett, u mě na blogu jsem konečně zveřejnila slíbený diplom. http://mesic-v-uplnku.blog.cz/1912/diplom-pro-kett
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: No někdy je to opravdu hrozné, jeden skončil jako vyhořelá osobnost a musel se léčit právě. Někdy to dojde moc daleko a není cesty zpět a potom když je vyhodí tak ztratí chuť žít a pro co žít neví v tu chvíli..[2]: No zrovna na UP to musí být psychicky hodně náročná práce už to spojení s lidmi sociálně slabšími je hodně náročné na psychiku, musí to dělat lidi, kteří si to tak neberou a upřímně dnes vyjít i s těmi cikány co si chodí pro dávky musí chtít dávku odvahy [3]: to je moc zajímavá práce, mám s tím své zkušenosti také, a vždy lidem fyzioterapeut moc pomůže chodíme špatně a obecně máme špatné návyky..[4]: tak to je vás víc než jsem čekala [5]: Mockrát děkuju je nádherný! hned si ho vyzvednu
To se mi líbíTo se mi líbí
Já takhle v létě pracovala v zahradnictví – stříhali jsme a udržovali zeleň, nejvíce pak trvalky, v městské části no a když jsem přijela do prahy na kolej, tak jsem okolo chodova potkávala takových trvalek, co chtěli ostříhat, že jsem z toho byla nesvá… Koukám pořád po plevelu a je to to první, čeho si ve městě prostě všimnu
To se mi líbíTo se mi líbí
[7]: Tak to je vážně hodně nezvyklé co jsem ještě neslyšela, ale věřím, že to zanechá na člověku nějakou "stopu" ale podle mě je to pozitivní zrovna sice člověk nemůže vše udržet bez plevele, ale nesmí ho to moc stresovat. Město by se o to mělo postarat
To se mi líbíTo se mi líbí